Když tým je mnohem víc než jen dva...
When a team is much more than just two...
AKCE


Chcete vědět, co se u nás děje? Kam se chystáme, co jsme podnikli?


23.3.2008

Reportáž z jednoho běžného dne stráveného s borderkou

V kapse psí bundy jsem našla tenisák..no, to není nic neobvyklého, divné by bylo, kdyby tam ten tenisák nebyl. Onen tenisák byl ale fakt odporný, oslintaný a špinavý. Nesla jsem ho tedy do koupelny, kde jsem ho nechala odmočit v malém kyblíku ve vaně. Celý tento proces monitoroval Nerísek, pro kterého znamená tenisák asi tolik, co dávka heroinu pro závisláka a kremrole pro mojí babičku. Na prahu koupelny se nicméně zastavil, protože na tuto místnost má vyhraněný názor, který by se dal shrnout slovy "sem dobrovolně nevlezu". Ponechala jsem tenisák svému osudu a šla dělat další věci. Zvláštní čvachtavý zvuk i Nerišáka, který rychlostí blesku prosvištěl do obýváku, jsem nejdříve ignorovala. Potom jsem ale uklouzla v předsíni a zjistila, že do obýváku vede poměrně zřetelná mokrá stopa. Dojdu tam a načapu Nerišáka, pod stolem soustředěně pasoucího onen tenisák. Tenisák jsem mu zabavila a jasně vysvětlila, že cti dbalá borderka si hraje zásadně s čistými míčky. Neríska jsem nechala v obýváku a kyblík přemístila z vany do umyvadla, mimo jeho dohled a dosah(to jsem si aspoň naivně myslela). Tím jsem považovala věc za vyřízenou. Žádné další čvachtání se nekonalo. Zapomněla jsem ale, že mám doma borderku. Celkem náhodně jsem asi po hodině Neríska našla na prahu koupelny, kterou soustředěně pásl. Koukla jsem se do umyvadla ... v kýblu se koupalo 5 tenisáků. Podotýkám, že Neri nemá volně přístupné hračky - prostě si šel vyprat své tajné zásoby. Inu, cti dbalá borderka si hraje zásadně s čistými tenisáky.


20.4.2008

Dvojzkoušky v Brně

Tak jsme se s Kájou rozhodly protáhnout si svaly a jet si zaběhat. V Brně na Zetoru se konaly dvojzkoušky a rozhodčí Lenka Pánková je vždycky zárukou kvality... Přihlásila jsem celou smečku; u Neríska jsem chtěla otestovat zóny, u Digitky zóny a jemnost řízení ... a Orinka je poslední dobou děsně akční a doma by škodila, takže ...v rámci dobrých rodinných vztahů. Z Prahy jsme v neděli vyjížděli za šera a jemného mrholení, prostě za podmínek, kdy každý normální člověk spí. Do Brna jsem dorazili už za světla, jinak však stále za podmínek, kdy každý normální člověk spí, nebo je aspoň zalezlý v teple a suchu. Zetoráci už ale evidentně stavěli trať, tak jsem se šly hrdinně zaprezentovat. A naše nadšení pro agility bylo odměněno! Postupně se začaly trhat mraky, a počasí bylo na běhání nakonec velmi příjemné; sice bylo trochu mokro, ale nepršelo a nebylo ani moc horko.

Běhaly se vždy dvoje zkoušky stejné kategorie, nejdříve A1, pak A2 a A3. Začali jsme tedy s Nerískem. První běh pojal v duchu "když už jsem tady, tak si teda něco skočím", prostě hrůza. Po důkladné analýze :o) jsem došla k závěru, že tu potvoru chlupatou zákeřně nechám před druhým během uvázanou u stromu v blízkosti parkuru a sama se půjdu dívat... a vida...na druhý běh jsem byla doslova vlečena zmítajícím a zuřivě vrčícím Nerišákem, který nutně potřeboval běžet ten úžasný a neodolatelný parkur. Do tratě dal spoustu snahy i srdíčko - chudák doslova přepadl z houpačky a rozmázl se v zatáčce, ale i přesto byl jeho běh pozorný, svižný a plynulý. Výborně se nechal vést a opravdu se snažil. Nevím, jak běh vypadal pro nezúčastněné, ale já byla na vrcholu blaha - Neríska to fakt bavilo, sláva!! (Jo, a taky je vyhrál, mimochodem.)

Následovala kategorie A2, což pro nás znamenalo odpočinek a vyměňování novinek s kamarády.

Ranní ubrečené počasí asi odradilo spoustu lidí, proto závody pěkně odsýpaly a bylo krátce po poledni, když začaly trojky. Lenka stavěli běhavé a inteligentní tratě, obtížnost nebyla postavena na krkolomných vykonstruovaných pastech, ale na vtipných a originálních prvcích. S Diginkou jsem si chtěla především ověřit, že bude ochotna samostatně vypracovat zóny i na závodech, a to i za cenu diskvalifikace. Musím Diggi pochválit, valila jak vítr a pracovala opravdu vzorně. Ve druhém běhu mě mile překvapila ... diskvalifikací - na můj povel zareagovala tak rychle a vzorně, až se vešla do mezery mezi překážkami. Vše zvládla ještě o kapku líp, než jsem doufala - od odložení na startu, přes zóny, až po laťky, které nechala nahoře. Je to velký pašák a šikulka, a proto ji odpustím i to, že mě při rozeskakování dvakrát kousla ;o). Samozřejmě nemohu opominout Orinku, která prostě umí! Trať si prostě užíváme a nic nás netrápí... Orinečka je taky šikulka, a proto ji odpustím, že mě třikrát kousla (když se šeltie žene pro odměnu, nezná bratra, natož aby rozlišovala moje prsty od krůtího masa).

Musím poděkovat pořadatelům i Lence - celý den byl pohodový, příjemný a opravdu skvěle jsme si zaběhali. Doma jsme byli už v půl páté, a tak jsme ještě udělali kus práce na zahrádce - za vydatné "pomoci" všech pejsků. Orinka komentovala veškeré dění v okruhu 300m, Digger se ke mně vždy připlížila a snažila se mi strhnout rukavice (její zamilovaná hra) a Nerísek všem strkal 3-7 klacků, které postupně na zahradě nasbíral a neustále si je přerovnával v tlamičce. V Praze už krásně svítilo sluníčko a mně nezbylo než konstatovat, že to byl další krásný a pohodový den, který dobíjí baterky a zlepšuje náladu. Díky všem!

30.-31.3.2008

Výlet na trénink pro zájemce o repre

Kam? Do Hlučína? To ses zbláznila!!! Tak zhruba taková byla reakce rodiny. No, měli pravdu. Navíc jsem musela ještě v sobotu být doma, a tak jsme si s Martinem ještě "střihli" večer menší předtančení u nás v sokolovně. A když už tam tak hezky hráli, tak jsem si potom bezvadně zatancovali. Přiznávám, že jsem poprvé v životě nadávala na změnu času - normálně mi vstávání nevadí, ale ve tři hodiny zimního času jsem z něj nadšená nebyla. Aby toho nebylo málo, nemohla jsem jen jet našich Golfem, protože se rozhodl, že voda v chladiči je zbytečná věc, a jal se jí odpouštět... Musela jsem se spolehnout na svoji malou Corsičku. No nic, vzala jsem tašku a rozespalou Digitku, zatlačila jsem zpátky nadšeného Nerišáka a tradá na východ. Cesta byla překvapivě příjemná, Corsa šlapala jak hodinky a MP3 mají taky něco do sebe. Trochu nepříjemný byl pouze fakt, že jet ráno na východ znamená volit mezi "nevidím nic kvůli slunci" a "nevidím nic kvůli stínidlu". Nicméně jsem šťastně dorazili na místo, díky skvěle popsané mapě bez sebemenšího zaváhání (PS: díky!!! ). V areálu dětského ranče Hlučín už byla Martina Wasserbauerová i ostatní, vesměs již od soboty. Zatímco Martina vypadala svěže, někteří účastníci poněkud použitě a znaveně. Bezvadně jsem mezi ně zapadla :o).

Musím ale říct, že trénink byl super! Běhali jsme zajímavé sekvence, které měly společného jmenovatele: pokud má pejsek samostatně zvládnutou techniku - především slovní rozlišky, náběhy do slalomu, zóny, vedení na distanci - není co řešit. Každou sekvenci jsme mohli jít tolika způsoby, kolika jsme potřebovali a uznali za vhodné - omezením byl pouze respekt ke kondici a únavě pejska. Osobně jsem s Diggi zkoušela variantu, kterou bych použila na závodech, a poté variantu(y), o které jsme diskutovali nebo kterou jsem viděla u ostatních. Byla jsem opravdu překvapená, jak mylné jsou moje představy o rychlostí té které varianty. Trénink byl dost náročný, a tak nikdo neprotestoval, když byla kolem půl druhé vyhlášená poslední sekvence. Pak už jen kolektivní uklízení překážek, loučení a hurá domů! Tedy - jak kdo. My se s Digitkou a Corsičkou vydaly za babičkou do Otrokovic. Do Otrokovic, to znamená na jihozápad. Ano, správně, zase proti - tentokrát zapadajícímu - slunci. K cestě bych ráda poznamenala, že je na ní zoufale málo benzínek s toaletami... a pokud už v zoufalství využijete jinou možnost, vězte, že ne každá zdánlivě opuštěná autobusová zastávka daleko za městem je skutečně opuštěná ;o).

Den u babičky uběhl jako voda, a tak, abychom nevyšly ze cviku, jsme se večer vydaly dalších 300 km domů, pochopitelně na západ... A tak skončil další z našich potrhlých a báječných výletů.


23.3.2008

Dvojzkoušky v Březíněvsi

Přes odporné počasí, při kterém většina lidí raději zaleze do křesla s knížkou, jsme s Diggitkou i Orinkou vyrazily na zkoušky na umělou trávu v Březíněvsi. S paní rozhodčí Evou Plíštilovou jsme se potkaly na parkuru vůbec poprvé - stavěla zajímavé příjemné tratě, které respektovaly extrémně kluzké zónovky. Holky šlapaly jak hodinky, čtyři bezchybné běhy mi udělaly fakt radost! Parádní fotky z akce naleznete na www.borderky.cz.


21.3.2008

Štěňátka?

Dnes se uskutečnilo dlouho plánované spojení Neríska a fenky Bonie z Nečtinského Podhradí (Besi). Besi je krásná a milá černobílá fenečka, která pracuje na farmě spolu s ostatními borderkami se stádem ovcí a účastní se také trialů. Všechny informace o ní se dozvíte na stránkách www.agroturistika.org. Pokud bude vše v pořádku, štěňátka by se měla narodit koncem května.


15.-16.3.2008

První závody ve třech - tedy ve čtyřech!
Tak, a je to tady. Nastal den D, kdy jsem poprvé v životě vyrazila na závody s Orinkou, Digitkou... i Nerišákem. Jela jsem na závody s tím, že ještě není vše perfektní, že bych ale ráda Neríska více vtáhla do agility. Myslím, že to zabralo. Neri se opravdu chytl a poslední běh mi parádně ulítl! Celé závody v Horšovském Týně byly naprosto bezvadné, pohodové a výborně zorganizované. K celkové pohodě přispělo i prima ubytování v pensionu s báječným večerním posezením. Díky všem! aby toho štěstí nebylo málo, na závodech fotil Tomáš Seemann, takže se určitě mrkněte sem.

26.2.2008

Štěňátka?

bonie.jpg, 33kBByl významný den hlavně pro Neríska, který poprvé v životě kryl. Fenka Adja Haliba k nám přijela ze statku, kde se stará o ovečky a krávy. Protože se jí ale stádečko rozrůstá, rozhodli se její páníčkové pořídit ji ještě pomocníka, a to částečně "z vlastních zdrojů". Adjince trvalo opravdu jen minutku, než se u nás rozkoukala, za chvíli už lítali s Nerískem po lese. Zřejmě si padli do oka, a tak i krytí (i překrytí o den později) proběhlo naprosto předpisově (což je v podstatě zázrak, protože Adja, Nerísek, i já jsme v tomto oboru naprostí nováčci ;o). Pokud vše dobře dopadne, štěňátka by se měla narodit počátkem května. Případné zájemce bych odkázala na majitele Adjy, pana Břetislava Pražana, tel. č. 604 837 969.


23.-24.2.2008

Tréninkový víkend v Horce

O víkendu jsme s Digger a Nerim byli v Horce u Olomouce na bezva víkendovém tréninku agility. Trénink se konal v jezdecké hale v úžasném areálu Lovecké chaty, která nabízí širokou škálu volnočasových aktivit. V areálu naleznete koně, lanové centrum, prolézačky, jezírko s kačenami, krásné sochy zvířat vyřezávané z jednoho kusu dřeva, restauraci, příjemné posezení a mnoho dalšího. My jsme ale přece jenom přijeli kvůli agility. Tratě nakonec stavěli Honza Smoček a Martina Wasserbauerová, a tak jme měli možnost potrénovat širokou škálu dovedností agility (techniku vedení, náběhy do slalomu, rozlišovačky). Musím říct, že psiska se opravdu snažila a mně se znovu potvrdilo, jak rozdílné někdy může být to, co si myslíte, že psovi ukazujete, a to, co mu skutečně ukazujete... no, mám se toho ještě toooolik, co učit! Krom Honzy a Martiny patří moje poděkování hlavně Báře Lerlové, která se se mnou celé dva dny trápila. Obě jsme byly ještě ovlivněné návštěvou Belgie z minulého týdne, a tak jsme živě diskutovali i nacvičovali optimální pohyb ve smyslu "thinking & timing". Jen doufám, že nás u toho nikdo nepozoroval, protože některé kreace byly opravdu "divácky atraktivní", zejména pro člověka, který nevěděl, proč se tak divně kroutíme ;o) Pár fotek z víkendu zde.


16.-17.2.2008

Tréninkový víkend v Belgii

V polovině února se v Belgickém Geelu konal již tradiční víkendový trénink. Tento trénink je zajímavý a jedinečný tím, že se na něm setkávají zástupci různých evropských zemí, kteří se navzájem trénují a tím si vyměňují zkušenosti, poznávají nové trendy vedení a získávají zajímavé a cenné informace, rady a tipy. Vzhledem k tomu, že na trénink se vracejí často ti samí lidé, je to samozřejmě i příležitost znovu se setkat se starými přáteli. Přestože letošní českou výpravu provázely neskutečné komplikace, nakonec jsme do Belgie vyrazili ve složení: Bára Lerlová s Acem, Lenka Cábová s Terynkou, já s Digger a v neposlední řadě i Lenčina neuvěřitelně chytrá GPS, která nám ušetřila spoustu starostí i kilometrů. Protože cesta je to opravdu dlouhá, vyrazili jsme dříve a navštívili Rafa. Reportáž bude později, zatím mrkněte na Lenčiny stránky.

Nikdy se nevzdávej a dovol svým snům, aby se splnily! Never give up and let your dreams come true!