Je jedním z mých splněných snů. Tanec je droga, kvůli které jste ochotni hodiny dřít, abyste pak pocítili několik prchavých okamžiků vznášení, splynutí s partnerem i hudbou. Znovu a znovu podstoupíte anabázi snažení, hledání, potu a dřiny, puchýřů na nohách i otlučených loktů, abyste zažili vytoužený pocit lehounké elegance, ďábelské energie, romantického vztahu nebo smyslné vášně.

Standardní a latinsko-americké tance tančím v ATK Praha, kde jsem potkala i spoustu báječných kamarádů.

Za valnou většinu toho, co jsem se naučila, musím poděkovat především třem pánům - Jardovi, který přežil moje první měsíce tanečního snažení, Martinovi, který přežívá mé současné snahy, a trenérovi Pavlovi, který se na to celou dobu musí koukat :). Všichni tři se mnou strávili dlouhé hodiny, ve kterých se pokoušeli zlomit moje přirozené nenadání, obstojnou dřevnatost a děsivou stydlivost.

Výsledkem jejich pedagogického nadání a nekonečné trpělivosti je fakt, že s Martinem v současné době soutěžíme ve třídě C ve standardních tancích, ale hlavně si báječně zatančíme - v podstatě kdekoliv a cokoliv.